Návrh serverové infrastruktury: na co myslet

Dobře navržená infrastruktura není o nejdražším železe, ale o tom, aby spolu komponenty dávaly technický i provozní smysl a vydržely růst firmy. Tady je přehled oblastí, které při návrhu řeším nejčastěji.

Začněte od požadavků a růstu

Před výběrem železa je potřeba znát, co má prostředí unést dnes a za 3–5 let: kolik VM a služeb, jaký výkon, jaké požadavky na dostupnost a jak data porostou. Poddimenzované řešení brzy dojde, předimenzované zbytečně stojí peníze i na licencích.

Výkon a kapacita virtualizace

Jádro většiny prostředí dnes tvoří virtualizace (Hyper-V, VMware). Z profilu VM — vCPU, RAM a storage — a počtu nodů se dá spočítat potřeba zdrojů a ověřit, že cluster ustojí výpadek jednoho uzlu (rezerva N+1). Pomůže VM/cluster kalkulačka.

Úložiště: RAID, nebo Storage Spaces Direct

U jednotlivých serverů a disků řešíme klasické RAID — kompromis mezi kapacitou, výkonem a odolností. U hyperkonvergovaných clusterů přichází na řadu Storage Spaces Direct / Azure Stack HCI, kde záleží na typu resiliency a režii. Volba závisí na velikosti prostředí a požadavcích na dostupnost.

Redundance a vysoká dostupnost

Co se stane, když vypadne jeden server, disk nebo zdroj? Redundance (N+1) a cílová dostupnost by měly vycházet z toho, jaký výpadek si firma může dovolit. Čím vyšší dostupnost, tím víc redundance — a tím víc to stojí, takže jde o rovnováhu.

Zálohy a napájení

K návrhu patří i to, co se často řeší až nakonec: zálohování podle pravidla 3-2-1 včetně kapacity repository, a napájení a chlazení racku — kVA, tepelná zátěž a výdrž UPS (kalkulačka UPS a chlazení).

Časté chyby

• Návrh bez rezervy pro růst a bez N+1 pro failover.
• Úložiště dimenzované jen na kapacitu, ne na výkon (IOPS).
• Zálohy a napájení řešené až dodatečně.
• Opomenuté licenční dopady hustoty virtualizace.